Control, Kaiser Chiefs, Klaxons etc.

Random

- Jsem zpátky v cz. Návratovej syndrom mě zatím nepotkal. Zato jsem dneska ráno zase nastydnul.

- Koupil jsem si A Long Way Down od Nicka Hornbyho, první beletristickou knihu po... jak dlouhý době vůbec? Setkání čtyřech sebevrahů na Silvestra, co víc chtít. A stejně se víc těším na Hyperspace od Michio Kaku. Nebo jak se to skloňuje? Od Michio Kakua?

- Když jsem na cestě zpátky čekal na Schipholu a z nudy hrál Loom (ScummVM ruluje :)), chodil kolem zhruba dvacetiletej člověk a zpíval si Let's Dance To Joy Division od The Wombats. Zábavné.

- My Bloody Valentine vyrážej na turné a Smashing Pumpkins budou 30. ledna 2008 v Praze. Síla.

- Popisek u čtvrtečního koncertu Robots in Disguise je něco ve smyslu "fanoušci IAMX znají, ostatní poznají.". Má mě to odradit?


- Ve středu jsem se vypravil na Control. Tak nějak jsem přepokládal, že to není ten typ filmu, na kterej bych měl jít se zmrvenou náladou. Člověk si ale stejně řekne "ok, zas tak hrozný to bejt nemůže". Jenže to se šeredně mýlí. Začátek je ještě ok. Curtisovo obstaravání zábavnejch pilulí bylo humorný. Potom přijde první záchvat a jde to do háje. Poslední půl hodiny nikdo z cca deseti lidí v sále ani nedutal, přičemž těžko mohl někdo říct, že neví jak to nakonec dopadne. Šílený, ale super. Jenom to možná mělo vyjít na jaře a ne na podzim.

I Predict (a) Boredom

Ve čtvrtek jsem zašel na Kaiser Chiefs, opět do HMH. Nějak extra se mi tam nechtělo, jedinej důvod proč jsem neprodal lístek a nešel do Melkweg na Twilight Sad byla jedna z předkapel, a to Silversun Pickups.

U vchodu bylo před otevřením bylo o poznání více lidí než před Arcade Fire a byli o poznání mladší a hlučnější. I tak nebyl moc problém dostat se dopředu, nicméně ten den byl se mezi skákajícími lidmi asi pozvracel, takže jsem si... udržel odstup. První předkapela, islandská Jakobinarina, zněla z alba relativně ok, naživo mi přisli neuvěřitelně otravní, hlavně po zpěvákovi bych nejradši něco hodil. Silversun Pickups už byli lepší, i když jako headlineři by určitě předvedli víc. Rozhodně jim pomohl dobrý zvuk.

Po SSPU jsem si v rámci zachování vědomí šel sednout na tribunu. Čekání bylo zdlouhavé, zpříjemňovala mi ho rodinka sedící předemnou. Otec, matka, syn, všichni neuvěřitelně pozitivní a totálně na kaši. S Kaiser Chiefs samotnými byl problém... nebyli špatní, jenom tomu prostě něco chybělo. Lidi skákali, ať už míň (většinou) nebo víc (Ruby, ehm), jenže to nějak nestačí. Jinak řečeno, jak někdo napsal v commentech na last.fm: Silversun Pickups > Kaiser Chiefs > Jakobinarina.

Klaxons are Kunts

V pátek potom následovala infiltrace do davu fanoušků nu-rave, tedy koncert Klaxons v mém oblíbeném Paradisu. Aneb sto a jedem způsobů jak využít lightstick.

Potkal jsem tam známou z koncertu Arcade Fire, takže jsem se aspoň neukousal nudou. Na druhou stranu jestli jsem do nějakého davu někdy nezapadal, bylo to tady. Pro začátek to prodavač u merchstánku komentoval tak, že se zeptal svýho známýho, jestli to je nějakej školní zájezd. V davu potom probíhalo čilé vyzbrojování lightsticky, přičemž obzvlášť lightstickbrýle vypadají ve tmě asi nejzábavněji.

Předkapela Neils Children přišla celkem brzo a rozhodně hrála líp než vypadala. Nic extra, ale čekal jsem druhou Jakobinarinu a tohle bylo celkem ok.

Klaxons samotní přišli na pódium celkem brzo, asi kolem půl deváté. Zvláštní, říkal jsem si, nějaké noisoidní intro či co. Ale ne, on to byl první track, Bouncer. Když jsem nepoznal druhou Atlantis to Interzone, kterou díky začátku nejde nepoznat, říkal jsem si, že něco smrdí. A vskutku. Určitě jsem nikdy v Holandsku nezažil příšerněji nazvučenej koncert. K tomu se připojil fakt, že to Klaxons prostě neuzpívaj a nezahrajou, a taky, že před koncertem zjevně povečeřeli nějakou vtipnou chemikálii, takže byli naprosto mimo. Na druhou stranu díky davu byl ten koncerte nakonec výbornej. Všichni se mleli dokola, spousta lidí si několikrát zkusila stagediving (při poslední Four Horsemen of 2012 už byly momenty, kdy byli na pódiu třeba tři lidi z davu najednou). Takže nakonec jim to prošlo.

Což mi připomíná, v pátek bude v Roxy humorná akce jménem T.R.A.S.H., ale tam nepůjdem a nebudeme dělat bordel, že ne :)

Arcade Fire @ Heineken Music Hall

Na koncert Arcade Fire v HMH jsem se těšil asi už od návratu z Lowlands, když jsem doma zjistil, že bude podzimní turné po Evropě. Sice mě to asi bude stát určitý školní nebo jiný průsery, ale tak co už.

V Heineken Music Hall jsem byl po více než čtyřech letech. Budova se jednak zvětšila o kino, a jednak přibylo nadzemní stranice metra a dvě stanice vlaku. Okolí navíc už nevypadalo jako Jižní město po nukleární katastrofě a ani po mě nikdo nechtěl prachy na herák. Fajn.

Ke vchodu jsem přišel kolem šesté hodiny a začal jsem zabíjet půlhodinu, která zbývala do otevření dveří. Po jejich otevření a omrknutí merchstánku jsem se pozvolna přesunul k zábradlí u pódia, protože, světe div se, zase takový nátřes nebyl.

Docela mě pobavilo, že když jsem se začal bavit se slečnou stojící vedle mě, zjistilo se, že má polovinu rodiny v Čechách. Tyhle náhody už mě poslední dobou trochu děsej. Taky mě potěšilo, že když přišel sekuriťák, pozdravil mě, přivítal mě na koncertě a slušně se zeptal jestli bych si mohl sundat kabát ze zábradlí. V Čechách bych patrně slyšel tak akorát „sundej to“, případně by na ho na mě někdo hodil. Kabát, ne sekuriťáka.

Předkapelou byli Wild Light, které jsem kromě letmýho poslechu na jejich myspace neznal. Ne, že by to byla úplná hrůza, ale možná si Arcade Fire mohli vybrat někoho, kdo nezní stejně jako oni, akorát v menším počtu a bez fidlátek. Ani publikum moc nereagovalo, když nepočítám jakousi slečnu stojící za mnou, která při poznámce "This song is about the beautiful state of California" začala křičet "Fuck yeah, I'm from Caliiii!". Chtěl bych vidět její výraz, když první slova textu byla "Fuck San Francisco, fuck California" :)

Po zhruba čtyřicetiminutové pauze se setmělo a na kulatých obrazovkách rozestavných po pódiu se začaly objevovat tváře televizních kazatelů ala teleshopping stylu "zavolej mi na 0609 a poznáš Ježíše". Když se rozsvítila poslední, přišla kapela a začala hrát Black Mirror. V tu chvíli bylo vidět, že to soudruzi zvukaři někde něco zvorali a znělo to, jako kdybych strčil hlavu do subwooferu. Škoda, že zrovna u Black Mirror, ale budiž, navíc se to po prvním songu znatelně zlepšilo. Set se rozjížděl pozvolna (Laika, Sleeping in a Submarine), highlight první poloviny či třetiny byla jednoznačně In The Backseat. Hrobové ticho + piáno + Régine + těžce optimistický text = mrazení v zádech. Dokonalost. Po Neon Bible si střihli cover Age of Consent od New Order a hutnou Intervention, opět s trochu podivným zvukem. Následovalo několik dalších kousků, setmělo se a na největší obrazovce se objevil další "kazatel", kterého přerušily světla a hlavně zhruba sedmi- či osmiminutová Power Out. Po ní následující Rebellion (Lies) byla druhým vrcholem celého večera. I když to je patetický, tak několikatisícovej dav házející do rytmu rukama a křičící „lies, lies!“ prostě má něco do sebe. Stějně jako když dva cvoci z kapely vezmou paličky a jdou do rytmu mlátit do všeho možného na pódiu, své kolegy nevyjímaje. Dvoupíšňový přídavek s Wake Up na konci byl už jen třešnička na dortu.

Arcade Fire se rozhodně předvedli. Faktem asi ale je, že by se možná hodil trochu menší prostor, takhle se trochu vytrácela atmosféra. Ale stejně. Arkejd fajr, vole.

Setlist: Black Mirror, Neighborhood #2 (Laïka), No Cars Go, Haïti, Sleeping in a Submarine, Black Wave/Bad Vibrations, In the Backseat, Neon Bible, Age of Consent, Intervention, The Well and the Lighthouse, Neighborhood #1 (Tunnels), (Antichrist Television Blues), Neighborhood #3 (Power Out), Rebellion (Lies) // Keep the Car Running, Wake Up

Melou drama

- Na křest khoibího Mellow Drama v Roxy jsem se těšil strašně dlouho. Khoibě se od posledního koncertu v Abatonu v lednu v rámci narozenin rádia Wave celkem dobře dařilo vyhýbat se mi, ať už když se kryli s Killers na Rock For People, nebo když zrušili jistej koncert v srpnu, nebo když přesunuli koncert v Bratislavě pár dní před konáním. Quite Quiet jako předkapela mě trochu nudili, ale celkem mě potěšili coverem Happy od "starých" Roe-Deer. Kdo by to byl čekal. Khoiba přišla na pódium asi deset minut před devátou a bylo to kouzelný. Pořád mám Khoibu v hlavě zafixovanou jako kapelu tak nějak bez image, takže se poslední dobou (roky?) nestačím divit, co se to na pódiu děje. Pokud jde o setlist, ani nevadilo že jsem cca čtyři kousky neznal a že vynechali Pathetic.

- Sobotní Prostitutes v Kopřivnici v rámci turné Distortion-Drinking-Destruction byli taky dobrý. Dorian Gray's Prostitutes sice skončili dřív, než jsem si je stačil pořádně poslechnout, na druhou stranu tentokrát vystoupili a měli i zpěváka :) Když začínali Prostitutes, vypadalo to v "sále" jako v kině, akorát židle byly pryč. Potom se to naštěstí zlepšilo a celkově to bylo povedený. A ani čtyřicet skinheadů srocujících se nedaleko nepřišlo, uf.

- Nejmenovaná kapela, která většinou nevyjede z Portugalska a Španělska, bude v rámci temního uvedení Control hrát koncert složenej jenom z věcí od Joy Division. To se někdo má.

- Dneska je tradiční podzimní koncert Deep Decline v LMB. I když jsou v nabídce tři jiný koncerty, tohle se prostě nedá vynechat :)