PrologRozhodnutí jet nebo nejet na Lowlands tak nějak strašilo v průběhu jara. Řešily se věci jako "Budou tam ty zatracený Smashing Pumpkins?" a kdo všechno pojede. Když potom začal po netu obíhat
vyfocený plakát z Pinkpopu, bylo hlavně díky Editors a Arcade Fire celkem jasno.
Objevily se tedy další záležitosti: "Krucinál mě se tam nechce, bude ch*át!", "Neukradne mi někdo e-ticket z kompu kterýmu nevěřím?" a později někteří "Dostanu akreditaci?", a následně "Proč asi nikomu v Čechách nedali akreditaci, hehehe.". Nakonec jsme tedy vyrazili ve složení já, Soulmate a zkušený lowlander Glebu.
All sparks will burn out in the end
V pátek ráno jsme stejně jako minule vyzvedli Glebua na Schipholu a byli jsme odvezeni na kus vysušené země, který byl ještě před několika desítkami let pod vodou. V autě už jsme začali řesit na co který den půjdem, resp. co neuvidíme. Po příjezdu jsme se vypravili k našemu z minula oblíbenému stanovišti číslo sedm, před jehož vchodem už se udělala celkem solidní fronta, tedy spíš
dav. Riotující Holanďany a nás po chvíli pustili dovnitř, začali jsme tedy stavět stan a doufat, že vydrží počasí.
První kapelou na kterou jsme chtěli byli Editors kolém paté hodiny na Alpha stage. Abychom byli jakž takž vepředu, museli jsme přežít jakousi holandskou punkovou kapelu jménem Heiderdoosjes. Musím uznat, že kotel vyprovokovali solidní, ale byla to docela hrůza. Editors začali včas, bohužel to ale byla neskutečná
nuda. Na albech mi ani nevadí, že dvě třetiny znějí stejně, ale naživo to dost bilo do očí, tedy spíše uší. A to ani nepočítám frontmana, kterému patrně šlo o to vyvolat kontakt s publikem tím, že se bude vypadat a chovat se z poloviny jako Chris Martin a z poloviny jako zpěvák nejmenované české kapely, ale to se mu prostě neporařilo. Třešničkou na dortu byla zpackaná moje oblíbená Lights. No hurá. Oproti tomu Kasabian předvedli solidní koncert. Asi jim došlo za co stojí druhé album, takže si většinu z něj odbyli v první polovině a dál se jelo převážně z debutu.
Po Kasabian jsme odběhli na Grolsch stage na Eagles of Death Metal, bohužel díky zvuku se to prostě nedalo. Ke stage jsme se tedy vrátili až před devátou, abychom omrkli The Good, The Bad & The Queen. Co si budeme povídat, šlo mi o to vidět Albarna naživo, o kapele jsem (i po letmém poslechu čehosi z alba) moc valné mínění neměl. Superkapela, pche. O to lepší bylo si po dvaceti minutých uvědomit, že mě naprosto dostali. Podium stylizované jakoby do viktoriánské éry, smyččové kvarteto a Albarn a jeho kumpáni nehrající si na polobohy. Původně jsem chtěl po chvíli odejít abych stihnul urvat použitelné místo na Killers u hlavního stage, ale nakonec jsem zůstal až do konce. Geniální.
Na Killers jsme nakonec po GBQ pozvolna došli, ale samozřejmě jsme zůstali deset kilometrů od pódia. Ne, že bych to nez nich nepřežil, ale bylo prima slyšet je s použitelným zvukem, a navíc pro Glebua to byla premiéra.
I'm fucked and I'm fucking tooDruhý den jsme stejně jako minule jeli dopoledne na oběd a menší nákup do Lelystadu, a poté jsme se chvíli váleli ve stanu. Glebu byl aktivnější a šel místo válení do areálu. My jsme odešli až kolem šesté hodiny. Soulmate u vchodu potkala svoji známou, šli jsme si z dálky poslechnout The View (deset vteřin bohatě stačilo, a i teď z toho mám noční můry o nevypraném oblečení) a pomalu jsme se přesouvali ke Grolsch stage, kde měli před devátou začít Interpol. Soulmate mě opustila a přidal se ke mě z Laurenta Garniera přiběhnuvší Glebu. Díky tomu, že před Interpol pořadatelé prozíravě zařadili kapelu pro, ehm, starší generaci jménem Saybia, jejíž fanoušci vcelku promptně vyklidili pole, dostali jsme se na dobrá místa v cca druhé řadě. Úvodní Pioneer To The Falls mi přišla taková nemastná neslaná, až čím více se blížila závěřečná Stella, tím to bylo lepší. I jejich basák se ke konci přestal tvářit naštvaně.
Po skončení jsme rychlým krokem mířili k India stage, kde měl od deseti poskakovat Patrick Wolf. Když jsme se blížili, už byla slyšet Overture, takže jsme přidali do kroku a stálo to za to. Wolf je bůh nebo magor, podle toho jak se na to díváte. Každopádně má zábavnou image, která měla na dívenky v prvních řadách asi podobný účinek jako když si Chris Corner na Hrachovce sundá klobouk a trhne hlavou. Uf. Celkem zajímavě zněly starší kousky s přidanou elektronikou. A Tristan, který byl, je a vždy bude nejlepší :)
Vemu si barevný hadry a budu nu-rave!Poslední den začal tím, že jsme nemohli uvěřit, že ještě nebyl pořádnej slejvák co by proměnil Lowlands v Glastonbury. Ne, že bychom si stěžovali, i když chvílemi bylo vedro až protivné.
První nedělní koncert byli New Young Pony Club v Bravo, tedy v "elektronické" stagi. Posilněni geniální míchanou zmrzlinou jsme se tedy vypravili na místo, kde již čekalo velké množství nu-rave mládeže. Dozvěděli jsme se, že nepřijedou Klaxons, což by nám bylo jedno, kdyby to nezvyšovalo pravděpodobnost výskytu nu-rave mládeže na Arcade Fire. Obzvlášť Glebu vypadal nadšeně :)
Nevím jestli je se mnou něco špatně, ale New Young Pony Club mi připadali
příšerný. Po pár minutách jsem si uvědomil, že vůbec nevím proč jsem tam chodil a že mi určitě odumře hodně mozkových buněk. Mno. Takže rychle pryč lenošit do stanu...
...a ze stanu na Kings of Leon. Vstup do "kotelní oblasti" Alpha stage byl naprosto bez problémů, doteď nemůžu pochopit, proč se tam minulý rok před Arctic Monkeys
semlelo to, co se semlelo. Kings of Leon se dali přežít. Sonic Youth po nich byli stokrát lepší než na Open'eru. Škoda, že to je prostě jedna z legendárních kapel, které poslouchají všichni a ke které jsem se nikdy nedohrabal.
Un! Deux! Trois! Dis: Miroir Noir!
Arcade Fire. Pro mě vrchol letošních Lowlands, sice to na mě nemělo takový účinek jako Muse loni, ale stejně... všechno co hráli mělo neuvěřitelný náboj, dokonalost na n-tou. Nebylo žádné hluché místo. I když to bylo potichu (Ocean of Noise) nebo nahlas (Power Out). A když dav zpíval při Wake Up, šel z toho mráz po zádech. Člověk zapomněl i na protivnou fanynku Tool (hráli po AF) stojící vedle něho.
Po Arcade Fire ještě do počtu LCD Soundsystem (akorát jsme vychytali North American Scum) a Dinosaur Jr., ze kterých jsme po půl minutě odešli, protože se to nedalo vydržet, a to ani přes vtipně rozestavená komba kolem J. Mascise a coververzi Just Like Heaven.
A spát. A ráno pryč. A za rok třeba zase.
Epilog+ Arcade Fire, Interpol
+ příjemné překvapení The Good, The Bad & The Queen
+ POČASÍ! :)
+ perfektně zvládnutá organizace, stejně jako minule
- Editors. Ne, že by to byla
taková hrůza, ale prostě zklamání.
- Celkem dost věcí se krylo, nicméně na Rock For People kam jsem jel na čtyři kapely a tři z nich se kryly to nemělo :)
- Menší technické problémy sprchového charakteru
