Pátek, 25. srpen 2006

I bet that you looked good on Lowlands 2006

Prolog

Nejprve bych se chtěl zmínit o náhodě která mě na Lowlands vlastně přivedla. Ve škole jsem pomáhal "týmu" jednoho kolegy z fakulty, seděl jsem u počítače v přeplněném sklepě staré budovy a nějak jsem dobrowsil na web Lowlands. V tu chvíli zareagoval kolegův kolega s tím, jestli se chystám na Lowlands... mno a tak nějak to dopadlo :)

Intro

Kolegu jsme v pátek 18. srpna vyzvedli na letišti a za cca hodinu jsme přijeli na místo. Lowlands se koná u zábavního parku Walibi World v "kraji" Flevoland, což je jedna z rovinek vycucnutých z moře. Byli jsme vyhozeni z auta na místě pěkně nazvaném Kiss'n'Ride a vydali jsme se ke vchodu, kde jsme dostali pásky na ruku (mimochodem, první pásek z festivalu který mi neleze na nervy a který jsem si ještě nesundal). Poté jsme zamířili k jednomu ze stanových městeček, nebo spíše měst a našli místo na stan. Kolem půl jedné jsme vyrazili do samotného areálu festivalu. Po cestě jsme si ještě vyzvednuli první žetony. Jak se později ukázalo, tady měly nerozdíl od Love Planet opodstatnění... těch 55 000 lidí by se jinak prostě zvládnout nedalo. Jeden žeton byl za 2,10 euro a dal se ještě rozlomit na půl. Po vchodu, kde mi sekuriťáci vcelku solidně prohlédli tašku a kde jsme si museli pití přelít do plastikových kelímků, jsme zamířili přímo ke stagi India, kde měli od dvou hodin vystoupit Mew. Potěšilo nás zjištění, že stage nestojí přímo venku, ale pod velkým, jakoby cirkusovým stanem... nakonec se ukázalo, že jsou tak na tom všechny stage, samozřejmě velikostně v poměru k velikosti jmen vystupujících kapel... :)

Mňau party

Ve stanu bylo celkem prázdno, jenom první řada byla docela solidně zabraná :) Uprostřed jsem nejistě rozeznal kolegyni z mewsite a s kolegou jsme si sedli taktéž doprostřed. Po cca hodině přišel na pódium uvaděč, silnější týpek, který tak mlel že jsem mu nerozuměl ani slovo :) Nakonec přestřihl pásku před pódiem a tím festival začal. Z Mew první přišel bubeník Silas a bylo tedy jasné, že začnou Special jako obvykle (ne jako když na americkém turné přeskakovali Bloc Party a Special hráli uprostřed). Vzhledem k tomu, že živý intro Special miluju, bylo to... fajn :) Poté následovalo všechno jako obvykle (Shelter, Swanky, Am I Wry? No, 156, White Lips Kissed). Bohužel jsem si už u Special všimnul, že publikum kromě hloučku napravo od nás a dvou dívčin nalevo nějak moc nereaguje. Počítám že takhle nějak by to vypadalo v Praze kdybych se aspoň na chvíli ohlédnul :) Vzhledem k omezenému času zahráli Mew po White Lips Kissed hned Zookeepera, Apocalypso, Saviours a nakonec samozřejmě kouzelné Comforting Sounds. Nedočkali jsme se tedy třeba Snow Brigade a She Spider ale nějak mi to vyloženě nevadilo.

Z Mew jsem si odnesl první poučení: zvuk na India stage a jak jsem později zjistil na šech stagích byl dokonalej. Pochybuju, že jsem někdy slyšel něco lepšího, rozhodně tedy ne během třech předchozích Mew tento rok. Bylo rozeznat každé hrábnutí do strun, hlavně Zookeeper a Comforting Sounds díky tomu byly lepší než obvykle.

Po Mew jsme se vypravili do další části areálu. Tam jsme si stylem "I want what the girl has" dali jakési vietnamské zámotky (fakt nechci vědět co v nich bylo ale byly fajn :)) a procházeli jsme zbytek areálu. Jeho highlight byl stánek Douwe Egberts s ledovým cappuccinem, geniální to záležitostí :) Ještě jsme se stavili u stánu s merchandisingem (kdo by odolal Supermassive Black Hole triku, že) a šli jsme se podívat na Razorlight. Důvod byl ten, že jsem doteď nějak nepobral kde se bere ten hype kolem nich... mno. Do stanu Grolsch (který byl o poznání větší než India) jsme se jakž takž probili, poslechli si jeden song (nevím jaký, nicméně jsem ho znal, takže asi dost provar) a s chutí jsme šli pryč :). Konkrétně na Alpha stage na Fun Lovin' Criminals. Trochu jsme si spletl čas, takže jsme dorazili pár minut před začátkem a stan už byl celkem dost narvaný. FLC pro mě byli trochu zklamáním, nevim jestli za to mohl podivný zvuk nebo to, že jsme byli tak daleko od pódia... naštěstí se ukázalo, že to bylo na Lowlands hudební zklamání poslední. Když skončili, šli jsme na skok do stanu (po cestě byla vidět spousta fanoušků HIM, vcelku sranda někdy :)) a poté na Bloc Party. Setlist po mě nechtějte, nicméně kromě jedné nebo dvou věcí z nového ještě nevydaného alba nehráli tuším nic překvapivého. Publikum vařilo o poznání víc než na Mew (překvapivě :)), nejvděčnější bylo za Banquet, This Modern Love, Like Eating Glass a závěrečnou Helicopter. Vcelku kouzelná mi přišla So Here We Are, ale to mi přijde i nenaživo :) Dost nekouzelný mi přišel týpek z party před námi co se bavil tím, že házel piva do davu před námi... vtipná zábava.. mno aspoň vím, že to není jen česká specialitka. V jeho partě byl taky neuvěřitelně otravnej kluk který jsme si pamatoval z Muse 2003 v Rotterdamu. Proč já si pamatuju takovýhle věci? :)

Placebo ne voe meds voe

Po Bloc Party jsem sám (kolega odešel během prvního songu na DJ Shadowa) odešel směrem k Alpha stage čekat na Placebo. Když jsem přišel, dohrála zrovna první půli svého setu jakási holandská rocková mamina jménem Anouk. Publikum jí docela dost žralo a když jsem se jím prodíral, připadal jsem si jako zrádce že neskáču a netleskám... a taky jsem měl pocit že mě za to lidi udupou :) Nestalo se.. naštěstí. Když skončila, začali lidé odcházet a já zjistil první zradu :) Prostor před publikem byl od zbytku prostoru oddělen a vstup byl z obou stran stanu... v tuto chvíli se tam samozřejmě už nešlo protlačit, i když nakonec mi to ani nevadilo. Opřel jsem se tedy o zábradlí, chytře v místě kde mi později ve výhledu na Molka zabraňoval sloup kontrukce stanu (hrozná škoda, že :)) a čekal na kolegu. Ten přišel, nadšený z DJ Stína a vegetili jsme do začátku Placeba.

Setlist byl klasicky evropskofestivalový, tedy zhruba to co na United Islands mínus 36 Degrees (líbí se ta nová verze vůbec někomu?) plus Special K plus Nancy Boy (konečně jsem se po dvou letech dočkal). Koncert mohl být fajn... jenže ty lidi. Snad vůbec nikdo se nehýbal... v našem bezprostředním okolí jsem se pohyboval tak já, dva cca třicátníci a pár lidí zezadu omlacovalo kolegu. A v "kotli" sem tam zavlála švédská vlajka a to bylo tak všechno. Prostě... nic. Uf. Horší dav jsem viděl snad jenom v Praze 2003. Takže pocit... zvláštní. Po koncertě jsem se po legračním cca dvacetiminutovém hledání na chvíli setkal s kolegyní z mewsite, potom jsme se šli s kolegou najíst a... spát.

Road trip a rámečky

Druhý den jsme se vzbudili (záviděl jsem kolegovi jeho energii :)) a rozhodli se, že pojedeme busem do nejbližšího města na jídlo, nákup atd. Lelystad není nejbližsím městem, navíc není ani moc městem, nicméně bus nás tam zavezl. Při obědě kolega málem ztratil peněženku a pas, vtipný to moment :) Po menším nákupu jsme opět odjeli na Lowlands.

První koncert dne byli The Frames (jeden z všichniotommluvíalejánetušímvocogotaksepějdupodívat koncertů), kteří mě příjemně překvapili a líbili se mi. V jeden moment jsem si navíc vzpomenul na Southpaw na Hrachovce... no nic :) Kolega odešel na Finka a The Streets a já po Frames šel do kotloidního prostoru vysedět / vystát hodinu na The Raconteurs . Ty jsem znal jenom jako Jacka Whita plus dokonale geekoidního basáka plus klipu s krávou na Steady As She Goes... byli fajn, doma bych si je asi nepustil, ale špatní rozhodně nebyli :)

Po Raconteurs jsem šel počkat na kolegu ke stanu kde to roztáčel Mike Skinner (ne, nemám ho rád, Streets mi můžou vlízt na záda :)) a vypravili jsme se na Massive Attack. Nevyplnili se kolegovy katastrofické předpovědi o návalu na Massive Attack, do předního prostoru u Alpha stage jsme se dostali bez problémů. Tehdy jsem si říkal, že by bylo fajn kdyby to tak bylo i na Muse... mno heh :) Massive Attack byli naprosto kouzelní... dokonalá atmosféra prostě (viz fotka). Setlist opět netuším, nicméně jsem toho znal víc než jsem myslel že budu znát. Po Massive jsem šel pro změnu do stanu spáááát :)

Kupředu na rozbitou scénu s kukaři

Narozdíl od prvních dvou dnů, které v podstatě od začátku provázelo velku slunečné počasí (na .nl nebývalý uspěch), začalo v neděli pršet. A to pochopitelně tak, že nejvíc pršelo když jsme šli do India stage na tři koncerty za sebou, kolega měl sice pláštěnku ale já byl promoklej jak slepice. Fantazie. Jako první nás čekali Forward, Russia! (ne, nechci hledat obrácený vykřičník :)), byli fajn, zhruba stejní jako v klipu, tedy bílá trika s vykřičníky, zpěvák uječený epileptik, pohledná bubenice a úchylné názvy songů - pro představu, tracklist jejich alba: Thirteen, Twelve, Fifteen pt I, Nine, Nineteen, Seventeen, Eighteen, Sixteen, Seven, Fifteen pt II, Eleven. Takže tak :) Celkově byli fajn, mělo to energii... Po FR jsme se dohrabali do cca třetí řady a čekali na kolegův hlavní důvod proč na Lowlands jel, kanadské Broken Social Scene. Moc nevím co bych o nich napsal, byli hodně dobří, bylo jich hodně (deset) a měli pěknou vokalistku :)). Po nich na India stagi byli ještě The Kooks. Ti byli také fajn, publikum samozřejmě nejvíc reagovalo na Naive, ale ani zbytek neby k zahození... nicméně měl jsem pocit, že kdybych většinu neznal z alba, tak asi usnu. Když Kooks skončili, šli jsme opět do stanu, především pro aspoň trochu suché oblečení a jakousi igelitovou věc zhruba ve tvaru pláštěnky :)

Mladíci ze severního pólu

Arctic Monkeys a Muse vystupovali po sobě na Alpha stage a jak jsme čekali, byl u vchodu do prostoru před pódiem celkem nával. U vchodu byla navíc cesta teď plná vody, takže jsme se vesele tlačili na kraji a čekali až skončí koncert Danko Jonese. Netušil jsem kdo to je, znal jsem jenom jméno, nicméně to byl člověk který mě fakt pobavil :)) Kousek od fronty totiž byla velká obrazovka která přenášela koncert ze stanu, takže bylo vidět co vyvádí... jestli někomu přijdou stejně jako mě vtipná ultratvrdá pseudometalová gesta tak by tam umřel smíchy :) Mno... když koncert skončil a sekuriťáci začali pouštět dovnitř, začal první masakr večera. Při druhé vlně vpouštění se dovnitř dostal kolega a nakonec i já, a to těsně. Pod stanem samozřejmě už nepršelo, takže jsme sundali dešťové propriety a čekali na Arctic Monkeys.

Mladíci přišli s asi pětiminutovým zpožděním a bez řečí začali hrát... pro změnu nevím setlist, snad jenom že opět žádné překvápko a koncert celkově slušná dávka energie. Alex Turnerů mi přišel poněkud naštvanej, možná to mohlo být tím, že mu během pauz mezi songy lidi nevěnovali pozornost, protože na screenech na boku pódia běžel přenos zvenku kde se pár lidí prohánělo bahnem :) Arktické Opice skončili za tónů When The Sun Goes Down (eee myslím) a my se dostali o dost blíže pódiu na Múzu.

Knights of Lowlands

Muse začali deset minut před desátou hodinou a to rovnou Knights of Cydonia. Kdo nezažil "no one's gonna take me alive, time has come to make things right" naživo, nepochopí. Naprosto mě mrazilo v zádech... a zhruba v momentě 04:09 na albu začal fantastickej masakr. Nevěděl jsem kde mám ruce a nohy a všechno :) Atmosféra na 110 procent. Po Knights a outru ze Space Dementia rychta pokračovala díky Hysterii (opět mrazení při "I want it now") a Supermassive Black Hole. Průpovídka "This an old song" uvedla Showbiz po které následovala Map of Problematique... zhruba v tom momentě jsem začínal mít masakru dost, ale pořád jsem se držel, skákal a dělal bordel :) Potom se dav zklidnil stařičkou B stranou Forced In a opět ožil ---tady si představte deset superlativů--- Bliss, sice s kytarovým intrem, ale v dlouhé verzi. Během následujícího Citizen Erased (můj asi nejoblíbenější song od Muse) jsem si trochu odpočinul... koncert potom pokračoval Apocalypse Please (tlesk, tlesk, tlesk, tlesk tlesk tlesk) a Invincible, kterou sice moc nemusím, ale když pár tisíc lidí křičí "together we're invincible" tak to je teda něco. Lidi opět nabrali energii kterou mohli vydat v následujících Starlight (tlesk, tlesk tlesk, tlesk, tlesk tlesk tlesk, Plug In Baby a New Born. Muse potom odešli z pódia aby se za chvíli vrátili s Time Is Running Out a Stockholm Syndrome. Druhý přídavek byla monstrózní Take a Bow a tím Muse skončili. Uf.

Následující hodinu jsem nějak moc nemohl mluvit ani nic dělat :) V davu jsem se pomalu ale jistě odporoučel obětovat poslední žeton za colu a šel do stanu spát. Mimochodem, Lowlands teď vypadal trochu jako Rock For People 2005 v den kdy hráli Garbage... pěkná měsíční krajina :)

Zbytek

- Geniální zvuk na všech stagích. Při vzpomínce na cokoliv u nás se nemůžu aspoň neusmát.
- Muse jsem tady viděl podruhý a byl to jeden z nejlepších koncertů mýho života.
- Organizačně brilantně zvladnutá akce. Tím myslím třeba i výbavu stanových městeček atd.
- Trochu škoda že opít se nějak moc nedalo ;)

Pondělí, 14. srpen 2006

Love Planet 2k6

Day One

K výstavišti se naše vcelku početná skupina dohrabala cca v pět hodin. Před vchodem jsme potkali další známý a šli jsme dovnitř... chytře hlavním vchodem místo toho abychom to obešli po cestě zvenku, ale tak co :) Na Rock Stage akorát končila Julia, rakouská kapela kterou znám jenom podle toho, že jim Southpaw dělali předkapelu na několika koncertech v Rakousku. Jako druhé věci jsem si všimnul geniálního systému žetonů za který by někdo měl dostat medaili a křeslo. Zažil jsem to předtím tuším třikrát (Creamfields 2002 - co jsem tam vůbec dělal btw? :) - a dva koncerty v Heineken Music Hall v Amsterdamu, kde jsou ale žetony navíc tematicky svázány s vystupující kapelou takže to je aspoň suvenýr) a pokaždý mě to štvalo. Chápu, že to je asi jednodušší pro pořadatele, ale je to prostě otrava. Další zábavná věc byly ceny... kdybych byl fakt festovní alkoholik nebo kdyby bylo vedro jako na United Islands tak tam zkrachuju. Pivo a ledový čaje a vůbec za 40? Lol. Na druhou stranu u stánků na žetony nebyly extrémně dlouhé fronty (teda když se zrovna prodávaly na více než jednom místě, viz sobota večer) takže se to dalo.

Během těchto zábavných zjištění začalo pršet. Potkal jsem kolegu z traderfóra a šli jsme po zelenou nafukovací Pilsner věc na pivko, pokec a schovat se před cca dvacetiminutovým deštěm. Když kolega odběhl na Vypsanou fixu, napsala jedna kolegyně že jí je špatně, takže jsme šli ven z areálu. Po krátkym odpočinku na tramvajový zastávce jsme se vypravili do podniku jménem Stromoffka kde jsem mohl zavzpomínat na indies party a Placebo afterparty před třemi lety a trochu se najíst a dostat do sebe nutnou dávku kofeinu. Bohužel jsme propásli Art Brut ze kterých potom všichni byli nadšení.... Když jsme se vraceli do areálu festivalu, byl už z dálky slyšet hluk Ministry. Po cca desemitinutovém čekání na vstup (ehm...) jsem vešli dovnitř a já jsem se vydal mrknout se na kluky ušatý industriální... mno, docela dost pochybuju že jsem někdy slyšel hůř nazvučenej koncert, když vynechám pár úletů v Roxy. Jak mi včera napsal jeden acidofilní kolega, "to by líp nazvučil i přejetej kocour", a taky že jo. Mno. A vůbec, celkově mi to přislo tak nějak dementní, jestli to je to správný slovo. Vydržel jsem asi tři songy a potom jsem odešel. Uvidím jak dopadnou na Lowlands.

Nevím přesně co jsme dělali potom, každopádně od cca půl deváté jsme čekali v davu na Franz Ferdinand. Zdravím blbečky co se za námi učili kouřit doutníčky. Mňamka. Franzové začali na čas, první song byl tuším This Boy.. potom koncert pokračoval tak nějak... normálně. Ne, že by to bylo špatný, to vůbec, taková fajn zábavná rychta, ale když to srovnám s Roxy před dvěma lety tak mi to přišlo samozřejmě slabší. Nevím, možná to přišlo jenom mně, ale už to bylo trochu moc profesionální nebo jak to nazvat. Už se mi tak nějak asi oposlouchali. To nic nemění na tom že jsem si občas i poskočil, Michael a Jacqueline pořád rulujou a ne že ne :) A abych nezapomněl, zdravím ještě dvě slečny před námi které by si za to co předváděly zasloužily zhruba to, co člověk co vymyslel systém žetonů. Uf. Aspoň že zvuk byl relativně ok :)

Po koncertě jsme se po krátké bierpauze šli mrknout na Pet Shop Boys, respektive počkat na Go West, tak nějak z principu. Když to skončilo, postupně jsme se vytratili z areálu a osm nás šlo na bus, tramvaj a ke mě domů. Po čaji, víně a povinných Simpsonech jsme šli spát, respektive kecat, aneb ať žije Chuck Norris :)

Day Two

Když jsem (před jednou, ehm) vstal, bylo nakoupeno, což bylo super :) Slečny uvařily jídlo a postupně jsme se vypravili na LP. Většina šla na Nieriku a já s kolegou a známou kterou tam potkal kamsi mezi stage. Byl slyšet celkem vtipný projev zpěvačky Gaia Messiah a mě se udělalo šoufl (ne z toho projevu :)), takže jsem se šel vyvětrat do Stromovky. Přes tuc-tuc z jednoho stanu jsem slyšel několik kousků od Priessnitz, což bylo fajn, jenom nechápu proč byl hned první song Sny. Docela škoda imho. V parku jsem potom s různými lidmi strávil čas do cca sedmi hodin, kdy jsme se odebrali na Pop Stage abychom chytli místo v první řadě na Hooverphonic, což bylo vcelku jednoduché. Bohužel se mi potom udělalo ještě trochu víc špatně, takže jsem se radši vzdálil a Hooverphonic poslouchal z dálky. Přišli mi dobří, samozřejmě opět nemá cenu srovnávat s Roxy před dvěma lety, ale prostě fajn :) Je škoda že nehráli One, ale třeba Eden byl fakt kouzelnej... už se těším na Abaton za dva měsíce :)

Když skončili, šel jsem opět do první řady (resp. prorval / byl vtáhnut) na I Am X. Chrisík Cornerů a jeho cirkusáci začali půl hodiny později než měli (pravda, Hooverphonic taky měli zpoždění, ale ne takové). Setlist žádná změna kromě vynechání pár tracků, celkem poskakovali cca hodinu. Highlighty pro mě stejně jako dřív byly The Alternative, Nightlife, Skin Vision, The Negative Sex a Spit It Out, naopak třeba z Missile jsem neměl takový pocit jako dřív. Ale tak co. Celkově dobrý, opět jsem si zaskákal, litoval jsem slečny co si vedle mě na zem dala tašku. Jenom mi přišlo, že většina lidí jenom tak nějak stála a koukala jak střihorukej Corner cucá víno.

Když I Am X skončili (nelístostně, neboli bez Mercy :)), šel jsem naivně za kukaň zvukaře pro vodu protože jsem umíral žízní... jenže překvápko, už se neprodávaly žetony. Takže nic. Po cestě mě ještě zastavil člověk s mikrofonem z rádia Student (předpokládám že to bylo to rádio Student na jehož akci ve Flédě na jaře byli I Am X) jestli bych mu neodpověděl na několik otázek, to mi přišlo celkem vtipný :) Po setkání u východu jsme se odebrali domu, narval jsem se Panadolem protože jsem měl teplotu a v šest ráno konečně usnul.

The End

Celkově jsem měl z Love Planet vcelku podivný pocit, a nebyl jsem sám. Minule prostě nasadili laťku vysoko a tentokrát byl výsledek zvláštní. Franz fajn, Hoover fajn, ájemex taky fajn... mno. A vůbec, je mi blbě, jdu spát :)